Přílohy se staly nedílnou součástí našich životů. Příloha k jídlu. Příloha mailu. Příloha k daňovému přiznání. Příloha životopisu. Příloha novin. Kam se podíváme – samé přílohy.
Přílohy bakalářek a diplomek vlastní text práce především doplňují. Dokreslují jej a činí ho tak srozumitelnějším. Současně mu pomáhají být i přehlednějším, neboť jej „odlehčují“ od toho, co přímo v hlavním textu být nemusí nebo ani nemůže.
Co může takovou vhodnou přílohou vůbec být? Úplně cokoli nás napadne. Všechno, co jako autoři považujeme za vhodné, do příloh našeho díla patří. Jen namátkou jmenujme některé z nich – plná znění dokumentů, větší tabulky, formuláře, dotazníky, rozsáhlejší obrazový materiál.
Diskutuje se o tom, zda jsou přílohy povinnou náležitostí závěrečných prací. Pojďme se shodnout na tom, že jsou minimálně doporučeníhodnou součástí. Úplná absence příloh totiž bude o úplnosti díla vypovídat a svědčit víc, než jejich případná existence.
Nabízí se tak otázka, kolik tedy takových příloh vlastně přikládat. Tedy nejen, co do jejich počtu, celkového rozsahu i velikosti a délky. Rozhodnutí v tomto nechme na dvou osvědčených parametrech – selském rozumu a zdravé míře.
