Král je mrtev – ať žije král! Závěrečná práce je obhájena – ať žije závěrečná práce! Ano, i již odevzdaná bakalářka či diplomka může být stále živou a aktuální. A doslova snad až „těhotnou“ skrytým potenciálem. Pokud ji tedy za takovou budeme považovat především my sami. A pokud k tomu také učiníme adekvátní (rozumějme evaluační) kroky. Což můžeme ve chvíli, kdy tomu záhadně znějícímu slovu porozumíme. Co tedy v kontextu již úspěšně uzavřené absolventské práce ona evaluace vlastně znamená?
Předně je to naše osobní důkladné ohlédnutí se za celým obdobím přípravy, zpracování, sepisování a hodnocení závěrečné práce. A to ve všech souvislostech, do těch nejmenších detailů. Je to souhrnná rekapitulace celého procesu jejího postupného vznikání, tvoření a nakonec i faktického využití. Jde o zvědomění si všech našich „investic“ do ní na straně jedné a jakéhokoli získaného přínosu či prospěchu na straně druhé. Je to výraz nefalšovaného zájmu o naší vzdělávací rentabilitu.
Je to velké bilancování všech myslitelných vstupů a výstupů. A to zejména pomyslných nákladů (v podobě úsilí nebo i stresu) a výnosů (v podobě rekvalifikačních schopností, kariérních příležitostí, osobnostního rozvoje nebo i finanční odměny). Je také o vážení všech využitých zdrojů (v podobě času, systému, lidí či informací) v poměru k získaným aktivům (hmatatelným hodnotám). Jde o vyjádření dosaženého výsledku – nakolik jsme dosáhli „hospodářského“ zisku nebo ztráty. Je to přiznání si, že bychom dnes možná postupovali jinak. A v něčem naopak úplně stejně.
Tato všechna porovnání pro nás představují jak cenná poznání, tak i zcela nové hodnoty. Díky uvědomění si všech pro nás užitečných a tudíž hodnotných poznatků. Právě evaluace nám pomáhá zcela jinak nahlížet a rozumět zdánlivě nedůležitým, nahodilým či nesouvisejícím zjištěním. A přetvářet je tak skromně a nenápadně do nových úrovní našich znalostí a dovedností. Progres našich schopností se totiž rodí okamžikem jejich vědomého rozpoznání.
Sečteno a podtrženo. Nenechme si utéct ze závěrečné práce to nejhodnotnější. Naše vlastní zhodnocení. A to v duchu všeho zde zmíněného – ve dvojím slova smyslu a v těsné návaznosti za sebou. Za prvé naše sebe-hodnocení všeho s prací souvisejícího. A za druhé proměnu tohoto uvědomění ve skutečné hodnoty. Zasloužíme si je – jsme jich hodni! 😉
