Text tohoto krátkého článku je soubor informací. O informacích samotných. Informujme se tedy zběžně a vězme, že informace je nějaký pro nás nový údaj, který snižuje či dokonce odstraňuje neurčitost našeho povědomí o něčem. Informace proto představuje základní impuls pro naše zvažování, rozhodování a chování. To, že něco nového zjistíme, nás obvykle vede k přehodnocení našich dosavadních postojů, přístupu a jednání. Informace proto doslova a do písmene „hýbou světem“! Protože hýbou námi. 😉
Dnes již klasické dělení lidí dle informovanosti říká, že jsou veskrze čtyři skupiny. Ti, kteří neví, že neví. Ti, kteří neví, že ví. Ti, kteří ví, že neví. A ti, kteří ví, že ví. Veškerý pokrok pohání touha po novém poznání spolu se zdravými pochybnostmi o tom, co skutečně víme a co naopak ještě nikoliv.
Informace můžeme členit na ryze orientační (kde je knihovna a kdy má otevřeno), studijní (obsahy všech různorodých sdělení), nepřímo využité (vybraná sdělení) a přímo citované či parafrázované (konkrétně zmíněné myšlenky či prohlášení). Aby bylo nějaké sdělení skutečnou informací, musí být v dané souvislosti relevantní, pravdivé, srozumitelné, včasné a také etické.
Informace získáváme obvykle náhodně jejich pasivní konzumací. Méně často (o to však spolehlivěji) je získáváme tzv. rešerší – tedy systematickým pátráním, prohledáváním, vyhledáváním, shromažďováním a prostudováváním. Rešerše mohou být retrospektivní, když se něčemu začneme věnovat dnes a chceme zjistit vše zpětně. Nebo průběžné, když se nějakým tématem zabýváme dlouhodobě.
Rešerše je souborem vzájemně provázaných procesů, které zahrnují uvědomění si informační potřeby, vyjádření informačního požadavku, výběr, vyhledání a zajištění odpovídajících informačních zdrojů, formulace informačního dotazu (tedy volba klíčového slova či sousloví), nacházení a procházení rešeršních nálezů, jejich zpracování (tedy posuzování a vyhodnocování výsledků) a nakonec jistě i uchování vyhledané informace.
