Původní řecké MET – HODOS znamenalo cestu. Dnes je metoda zažitým pojmem a vyjadřuje postup či způsob. Metody jsou zkrátka všudypřítomnými návody. Využijeme je proto i v rámci závěrečných prací, kde obvykle rozeznáváme metody myšlenkové, smyslové a pracovní.
Podstatou metod je nejen jejich spolehlivá návodnost, ale také následná ověřitelnost. V oblasti akademické, výzkumné či vědecké to využíváme dvojnásob.
Myšlení je natolik běžnou záležitostí, že nám možná nepřijde užitečné se nad ním vůbec zamýšlet. Tam, kde však potřebujeme být srozumitelnější, tam je přesnější vyjádření použitých myšlenkových metod nezbytné.
Myslet dozajista umíme. To, v čem bychom se mohli zlepšit, je odpověď na otázku „Jak myslet?“. Odpovědí je – vědoměji. Tedy uvědomovat si, jaký myšlenkový proces budeme potřebovat a používat. A s tím i spojená schopnost tyto myšlenkové pochody pojmenovávat, označovat, vysvětlovat, obhajovat, evidovat, popisovat a evaluovat.
Nicméně tedy už prozraďme o jaké ty myšlenkové metody se vlastně jedná. Věřím, že jakékoliv vysvětlování je tady zbytečné, avšak malá prověrka znalostí může být na místě. Některé metody totiž užíváme v české a některé naopak v cizojazyčné mutaci.
Ano, řeč je o srovnávání, zjednodušování, zobecňování, zevšeobecňování, přirovnávání, rozebírání, sjednocování, odvozování a usuzování. Tedy o komparaci, idealizaci, generalizaci, abstrakci, analogii, analýze, syntéze, dedukci a indukci.
