Vhodným zveřejněním závěrečné práce dáváme světu vědět o tom (pro naši kariéru) nejdůležitějším – o své odbornosti. Současně si tím ověřujeme naší schopnost stát si za svými výsledky, nabízet je a prodávat. To vše je v tom „neškolním“ skutečném světě k nezaplacení. Nic z toho za nás nikdo jiný neudělá. A my sami se to nenaučíme bez toho, aniž bychom to zkusili. Lepší příležitost, než je právě teď s bakalářkou či diplomkou, se k tomu jen tak nenaskytne.
Bez našeho vlastního přičinění se o našich (v potu tváře vydobytých) závěrech a doporučeních totiž zřejmě vůbec nikdo nedozví. Rozhodně ne ti správní lidé, kteří by mohli mít vliv na to, oč nám teď jde především – o naše úspěšné pracovní uplatnění. A to by bylo trestuhodné zanedbání. Téměř hraničící se sebepoškozováním ;).
Připomeňme si, že řeč není o veřejném charakteru závěrečné práce ve smyslu vysokoškolských předpisů (škola jistě práce zpřístupňuje), nýbrž o potřebě opravdu funkční publicity ve smyslu skutečného využití jejího reálného kariérního potenciálu.
Takže jak vlastně na to? Předně si ujasněme, kde všude bychom mohli naší práci představit. Odpověď je až triviálně jednoduchá – všude, kde nás jen napadne, a kde to jen trochu půjde. V rodinném kruhu, mezi přáteli a známými, na půdě školy, v zaměstnání, v odborném či profesním společenství, v podnikatelských kruzích nebo státní sféře.
V každé této oblasti se ke zveřejňování nabízí různé možnosti – osobní vystoupení v rámci nějakého setkání, předání písemných podkladů, natočení videoprezentace a jistě mnohé další. Je však třeba navnímat a odhadnout skutečný zájem a možný prostor ke zveřejnění. A úměrně tomu zvolit adekvátní formát našeho díla. Jen tak se mu totiž dostane žádoucí pozornosti. A o tu nám jde zejména.
Řada subjektů, podniků či sdružení vydává nějaké své zpravodaje či bulletiny, pořádá konference nebo organizuje eventy, kde se jim náš příspěvek může vysloveně hodit. Změňme svůj mindset – nebuďme jen prosebníky, staňme se partnery. Nalaďme se na win – win princip. Nepochybujme o tom, zkusme to.
V každém případě záleží na správném rozhodnutí, co přesně zveřejňovat – tedy jaký tvar a délku závěrečné práce. Zda pouze abstrakt, obsáhlejší referát, konkrétní výňatky nebo celou práci. Podstatné je i vhodné načasování – doporučit lze co nejdříve po dokončení. A pak také vždy, když se k tomu naskytne sebemenší příležitost.
O svém právě dokončeném a úspěšně obhájeném počinu se určitě zmíníme i na všech našich sebeprezentačních platformách – LindkedIn síti, v životopise, případně na osobním webu. Ale o tom zase až příště.
