Trefný obrázek vydá za tisíc slov. Obsahová sdělení, vyjádřená pouze písmem, ochuzují jejich uživatele o plnohodnotné porozumění myšlenkových souvislostí a výzkumných zjištění. Slova a věty tak mají nacházet interpretační oporu v doprovodných vizuálních nástrojích mnoha forem. Vyjmenujme si je. 

Úvod a závěr patří (vedle abstraktu a obsahu) k nejčtenějším a tudíž (nejen pro studenty) i k nejdůležitějším částem textu. Tvoří totiž přirozený rámec každého díla, tedy i závěrečné práce. Jejich umístění (na začátek a na konec) je dáno. Toho, co dáno není, a můžeme autorsky ovlivnit, však zbývá vcelku ještě dost. Podívejme se, co všechno. 

Lidé mívají rozum. Když ho používají, mohou si vzájemně rozumět. Za účelem porozumění se proto dorozumívají. Nejlépe nějakým srozumitelným způsobem. 

Jak přesně citovat a parafrázovat se učíme dostatečně. Soustředíme na to svou veškerou pozornost. A stejně se stále obáváme, že to neuděláme správně. Je třeba se kvůli případné chybě obávat nařčení z plagiátorství? A vůbec – budeme to ještě po odevzdání závěrečné práce někdy potřebovat?

Málokdo je zřejmě takový génius nebo kouzelník, aby text bakalářky udělal tzv. „z ničeho“. Tedy aby se jednoduše posadil a začal spatra psát smysluplný obsah. Přesto se najdou tací studenti, kteří se stylizují do role „psavců“ spíše než do pozice projektového řešitele. Mají tendenci od samého počátku pracovat na vlastním textu práce – tedy psát.