Všeho moc škodí. Stejně jako se lék v nadměrném množství stává jedem, tak se i jinak užitečné informace stávají v dnešním informačním nadbytku zahlcujícím bludištěm. Namísto abychom byli informováni, býváme dezorientováni. V lepším případě pak setrváváme u svých starých přesvědčení, i když již nadále neplatí.
Planým nadějím, že neustále sílící informační hurikán zkrotí či alespoň usměrní výuka mediální a informační gramotnosti, již asi věří jen málokdo. Jak tedy k informacím přistupovat, aby nám opět spolehlivě sloužily? Jednu z možných cest představuje návrat ke skutečnému informačnímu zdroji – k naší skutečné fyzické realitě! A to konkrétně k nám samotným. A to nejlépe prostřednictvím našeho vlastního pozorování.
Ano – klíčem je stará dobrá pozornost. Neboli bdělost či vnímavost, chcete-li. Zkrátka všímavost – dnes tak moderní „mindfulness“. Eisenhowerův rozhodovací model pracující s kombinacemi (ne)naléhavosti a (ne)významnosti potřebuje doplnit faktor (ne)nápadnosti. Naléhavé záležitosti si většinou naší pozornost snadno vynutí svou „nápadností“, snad až často nepříjemnou ukřičeností. A tak se jim věnujeme i v případě, že jsou nevýznamné. Na druhou stranu významné věci bývají mnohdy „nenápadně“ až skromně skryté a trpělivě čekající, až si jich konečně všimneme a uděláme si na ně čas.
V životě nám užitečně slouží hlavně naše akceschopnost a kreativita. Jsou to totiž zřejmé a hmatatelné schopnosti. Ale nejsou všemocné. Sebevětší aktivita ani nápaditost nám nepomáhají informačně netonout. Záchranný kruh nabízí právě nenápadně tichá všímavost. Ostatně již v pravěku byla všímavost na prvním místě – šlo přeci jen o to zpozorovat lovenou kořist a přitom též ostražitě ověřovat, abychom se sami lovenou kořistí nestali. Teprve poté přišla na řadu rychlost a síla. Ať již při útoku nebo při útěku. Rehabilitujme proto tento mocný kognitivní nástroj a učme se zase (naším mozkem nikdy nezapomenuté) všímavosti. Využijme ji jako prostředek k naší pravdivější informační orientaci. Navraťme se, slovy klasika, z Labyrintu našeho informačně složitého světa do Ráje našeho vnímavého srdce. Věnujme proto svou pozornost přednostně skutečně realitě. Dejme jí přednost před zprostředkovanou mediální interpretací.
Všímejme si svého bezprostředního okolí. Přírody, lidí a našich vzájemných vztahů. Ve 360 stupních kolem sebe. Co se mi nabízí, co mne potřebuje, co mne zlobí? Co bych měl a mohu ovlivnit a co mám jen pozorovat, učit se z toho či jen obdivovat? Dozvíme se tak to bezprostředně pro vás podstatné. Všímejme si sama sebe – jak se cítíme (duševně i tělesně), co potřebujeme? Co nám energii dává a co bere? Jen tak zaznamenáme tyto nenápadné, o to však důležitější informační signály. Tuto tak hodnotnou navigaci pro naše každodenní životní směřování.
Jak však tuto vzácnou schopnost v sobě probudit? Návratem k našemu „továrnímu nastavení“. Zájmem a zvídavostí. Tedy tím stejným klíčem, kterým otevíráme i ty pro nás stále méně srozumitelné informační portály. V případě odemykání naší všímavosti však získáváme jednoznačně spolehlivější médium.
