Chceme být šťastní. Kdo by nechtěl. Šťastní ale všichni nejsme. Přinejmenším ne stále a všude. Často nejsme zcela šťastní v práci. A to ani v té „bakalářské“. Neumíme to. Ano, neumíme. Šťastný způsob prožívání je totiž dovednost. Doslova spíše umění. Které nás ale nikdo nikdy nenaučil. Nechme se proto inspirovat obyvateli Země vycházejícího slunce.
Japonské umění šťastného života „Ikigai“ totiž na štěstí v práci nabízí ověřený recept. Obyvatelé Okinawy za svou dlouhověkost prý vděčí také pracovní spokojenosti. V čem tedy spočívá jejich tajemství? Ve schopnosti propojit čtyři zdánlivě nesourodé oblasti našeho života. Umět nalézt jejich funkční přesahy a v nich pak objevit jejich plnohodnotný průnik – onen svatý grál pracovního štěstí.
Tak tedy k těm oblastem – o co vlastně jde?
Za prvé jsou to naše zájmy, záliby a koníčky – to, čemu se s chutí a radostí věnujeme. Zkrátka to, co doslova milujeme.
Za druhé to jsou naše pracovní, profesní a odborné dovednosti – to, v čem jsme fakt dobří, co nám opravdu jde.
Za třetí jsou to potřeby okolního světa – to, co skutečně „svět potřebuje“, co zatím nikdo neřeší a přitom „to“ po řešení přímo volá.
No a nakonec za čtvrté je to ochota a připravenost toho okolního světa za vyřešení těchto (jeho) potřeb zaplatit.
Sečteno, podtrženo – štěstí v (nejen bakalářské) práci najdeme tehdy, když budou splněné všechny výše uvedené okolnosti – budeme dělat to, co nás nejen baví, ale také to umíme, přitom to svět potřebuje a taky nám za to zaplatí. Jak je to prosté, že? Samozřejmě není snadné tohoto ideálu dosáhnout. Reálné to však je. Proč se o to tedy nepokusit? Bakalářská práce je skvělou příležitostí se tohle vzácné umění „štěstí v práci“ naučit. 😉
