Každý se snažíme problémům předcházet nebo se jim alespoň vyhýbat. Řešíme je neradi. A jen když opravdu musíme. Kdo by taky nechtěné a nežádoucí okolnosti a situace vyhledával, že? (Ne)překvapivě vysokoškolští studenti!
Dobré téma v bakalářce ani diplomce obvykle nestačí, kvalitní práce potřebuje tzv. „problém“. Přesněji řečeno – tématicky užší zaměření na něco, co je hodno naší odborné pozornosti a zájmu. Aktuální odborný problém je výchozím bodem. Jeho (minimálně) popis, (optimálně) objasnění či (ideálně) vyřešení – pak jeho cílem. Tvoří tak doslova páteřní definiční rámec celé práce.
Závěrečné práce v tomto ohledu představují jistý paradox – pro studenty totiž bývají často problémem samy o sobě. Najít pak oborově relevantní „problém“ není pro ně vždy zcela srozumitelným zadáním. Jak tedy na to?
Předně si ujasněme náš postoj, který k problémům obecně zaujímáme. Vnímáme je jako nevítanou překážku nebo jako „hozenou rukavici“, kterou se neobáváme zvednout? Pokud dokážeme problémy vidět jako výzvu či snad dokonce příležitost, otevírá se nám tím tolik potřebný prostor k jejich adekvátnímu popisu, objasnění či přímo řešení.
Rozhlédněme se proto následně pozorně kolem sebe a objevme řešení-hodný problém. Tedy něco, co důvěrně známe, s čím se sami osobně setkáváme. Co nás zlobí a dělá starost. Co chápeme jako to, co nefunguje tak, jak by mělo. To, co někde schází. Nebo naopak nežádoucím způsobem překáží. Najděme si něco, čím něčemu či někomu konkrétnímu prospějeme. Bude to „win-win“! Získáme tím nezbytnou a vždy tolik potřebnou motivaci.
