Chceme světu kolem nás rozumět. Orientovat se v něm. Pomáháme si k tomu mnoha způsoby. Tím nejobvyklejším jsou slova. Ne každé slovo však má jen jeden význam. Aby byl zcela a vždy srozumitelný. Jako třeba PŘEDMĚT.
Tímto, v naší řeči frekventovaným, pojmem totiž označujeme nejen věc, ale také soubor školního učiva, větný člen, vyjádření obsahu dopisu či mailu, nebo právě konkrétní zaměření oblasti zájmu, či zkoumání nějakého odborného tématu. Studentské práce jistě nevyjímaje.
Hovoříme – li o předmětu závěrečné práce, máme tím na mysli její nezbytnou konkretizaci. Vyjadřujeme tím tzv. „fokus“ na její podstatu. Předmět v postupně konkretizované posloupnosti – tématu, problému a příčiny – patří na její konec. Vyzkoušejme si to hned na dvou příkladech.
Představme si, že tématem bakalářky či diplomky je efektivnost vzdělávání. Problémem může být nízká motivace studentů a jeho příčinou třeba nízká atraktivita výuky. Možným předmětem pak může být gamifikace – jako způsob, jak atraktivitu zvýšit.
Nebo jinak – ať si to procvičíme. Když bychom si z tohoto konkrétního předmětu gamifikace udělali naopak obecnější téma jiné závěrečné práce – například využití gamifikace, tak by problémem mohla být nekompetentnost pedagogů a její příčinou absence jejich praktických zkušeností. Pak by předmětem mohly být třeba příklady dobré praxe, které by tyto (v gamifikaci nezkušené) pedagogy inspirovaly.
Školní předmět „Bakalářský seminář“ by nás o tom měl dostatečně poučit a náš vedoucí práce by to měl v předmětu svého mailu zdůraznit: „Bez předmětu se závěrečná práce neobejde.“
