Zní to jako protimluv: „Na bakalářku potřebuji čas. Hospodařit s časem mě naučí bakalářka.“ Zní to zvláštně, ale protimluv to není. Nejlépe se učíme tím, že zkoušíme používat to, co potřebujeme. V případě závěrečné práce je to také hospodaření s časem.
Čas je náš životní prostor. Je s ním spojeno úplně vše. Bez něho nic nevznikne. Kde ho ale brát pro stále nové výzvy a úkoly? Jak neupadnout do tzv. „časové chudoby“ ? Časovou gramotností! 😉
Čas se nedá tzv. „udělat“. Dá se pouze využít – ve chvíli, kdy plyne a ubíhá. A to bez ohledu na naše (ne)jednání. „Časové bohatství“ se rodí ze schopnosti řídit rovnováhu časových nároků (na straně jedné) a časových možností (na straně druhé). Pokud nám dnes již zavedená disciplína finanční gramotnosti naděluje finanční úspory a investice, může nám podobně gramotnost časová nabídnout potřebný (časo)prostor.
Jak jej tedy získat? Především inventurou našich časových možností. Tedy zjištěním a sepsáním si, čemu všemu se už dnes věnujeme, a nadále i věnovat chceme. Následně pak vyjádřením časové náročnosti našeho nového úkolu – bakalářky či diplomky. Je třeba odhadnout celkový objem nutného času a porovnat jej s termínem odevzdání. Vyjde nám tak měsíční, týdenní či denní poměrný rozsah, který bychom si měli na práci vyhradit.
Tuto (měsíční, týdenní či denní) časovou dotaci následně promítneme do našeho stávajícího kalendářního rozvrhu. Někdo preferuje delší týdenní pravidelnost, někomu vyhovuje spíše kratší každodenní frekvence. Je dobré přizpůsobit nové věci našim starým zvyklostem. A vzít ohled i na naše biologické hodiny.
Náš diář není „nafukovací“, už teď ho máme téměř plný, a proto bychom měli zkusit maximum naší energie věnované závěrečné práci rozprostřít a doslova nenápadně „infiltrovat“ do svých dosavadních běžných činností. Kvůli tomu jsme si ostatně volili synergické téma tak, aby korespondovalo nejen se školním oborem, ale i s našimi zájmy, profesními ambicemi a placenou brigádou. Zkrátka a dobře – 100% efektivitě zdar! Aneb – jak ani minutu nevěnovat školní povinnosti pro tu povinnost samotnou. 😉
