Včera jsme si zvědomili logické předpoklady naší spokojenosti a zákonité příčiny naší nespokojenosti. Co teď s tím? Přát si (a očekávat) a pak již jen nečinně přihlížet, co z toho a jak se ve skutečnosti opravdu plní? To nám přirozeně nestačí. Jen neradi něco přenecháváme nahodilosti. V hloubi našich srdcí cítíme možnosti svou spokojenost ovlivňovat. Jen to tak umět. Ano, jak prosté – prostě to UMĚT!
Zopakujme si tedy stručně základní východiska. Jsme spokojení, když máme to, co chceme, nebo nemáme to, co nechceme. A nespokojení jsme ve chvíli, kdy máme to, co nechceme, nebo nemáme to, co chceme. A nyní to doplňme o ten náš faktor X – o umění svou spokojenost ovlivňovat.
Čtěte pozorně, prosím. Jsme spokojení, když máme to, co chceme, a UMÍME to udržovat (případně rozhojňovat). Nebo nemáme to, co nechceme, a UMÍME se tomu nežádoucímu vyhýbat (případně tomu předcházet). A naopak nespokojení jsme ve chvíli, kdy máme to, co nechceme, a (pozor!) NEUMÍME se toho zbavovat. A nebo nemáme to, co chceme, a (opět pozor!) NEUMÍME to získávat.
Jak snadné, že? Pouhá hra se slovíčky? O nikoliv. Naopak – to nejdůležitější umění v našich životech. UMĚNÍ SPOKOJENOSTI.
Více opět příště ?
