Chceme světu kolem nás rozumět. Orientovat se v něm. Pomáháme si k tomu mnoha způsoby. Tím nejobvyklejším jsou slova. Ne každé slovo však má jen jeden význam. Aby byl zcela a vždy srozumitelný. Jako třeba PŘEDMĚT.
Chceme světu kolem nás rozumět. Orientovat se v něm. Pomáháme si k tomu mnoha způsoby. Tím nejobvyklejším jsou slova. Ne každé slovo však má jen jeden význam. Aby byl zcela a vždy srozumitelný. Jako třeba PŘEDMĚT.
Znát příčiny problému je skvělý začátek, ale k další práci nám obvykle nestačí. Důležité jsou totiž i následné důsledky problému. Díky nim je kauzální trojice „problematické“ situace (příčina – problém – následky) kompletní. Náš dosavadní Ishikavův diagram příčin tak můžeme významně „rozšířit“ (doprava od problému) a rozkreslit si celou plejádu možných následků. To je první krok.
Co všechno máme? Téma, jeho důvody i problém. Nejvyšší čas na příčiny. Pojďme na to!
Každý se snažíme problémům předcházet nebo se jim alespoň vyhýbat. Řešíme je neradi. A jen když opravdu musíme. Kdo by taky nechtěné a nežádoucí okolnosti a situace vyhledával, že? (Ne)překvapivě vysokoškolští studenti!
Pojem „systém“ si vykládáme každý po svém. Většinou ho však chápeme jako nějaké racionální a srozumitelné uspořádání „něčeho“. Jako to, co se nám v tom „něčem“ pomáhá zorientovat a vyznat. Systém mnohdy považujeme za protiváhu nahodilosti či dokonce snad i chaosu. Systém by nám měl proto pomáhat, být nám oporou i nástrojem. Jak konkrétně si ho však představit v případě závěrečné práce? Třeba jako vícekriteriální model odpovědnosti na zájmenná příslovce.
Zní to jako protimluv: „Na bakalářku potřebuji čas. Hospodařit s časem mě naučí bakalářka.“ Zní to zvláštně, ale protimluv to není. Nejlépe se učíme tím, že zkoušíme používat to, co potřebujeme. V případě závěrečné práce je to také hospodaření s časem.
Vedoucí práce by neměl být jedinou osobou, s níž budeme na naší bakalářce či diplomce kooperovat. Naopak, čím více spolupracovníků získáme, tím kvalitnějšího výsledku dosáhneme. Pokud tedy tu spolupráci zvládneme. 😉
Nezodpověditelná otázka co bylo dřív – zda slepice nebo vejce – se nabízí i v případě volby tématu závěrečné práce a jejího vedoucího. Optimální téma už vybrat umíme, podívejme se tedy na to, jak si „pořídit“ skvělého vedoucího.
Volbu optimálního tématu završuje (vedle studijního oboru, zájmů a profesních ambicí) konkrétní „výzva z praxe“. Nějaký faktický „problém“. Tedy něco, co někde někomu „chybí“ či naopak „překáží“ a je tak skutečně potřeba to vyřešit.
Taková závěrečná práce je běh na dlouhou trať. Žádá si značné množství energie a času. Aby tuto náročnost studenti akceptovali, musí jim dávat smysl. Nebudou se jí pořádně věnovat pouze tzv. „pro školu“. Dobrá zpráva je, že nemusí. Mají možnost svou bakalářkou či diplomkou získat něco navíc. Mohou si její užitečnost skutečně užít.
