Okřídlená fráze říká, že je rozdíl mezi věnování se „těm správným věcem“ a věnování se jim „tím správným způsobem“. Optimální je jistě synergie obojího. Pracovat na smysluplné bakalářce či diplomce je proto vhodné doplnit nejen o smysluplný způsob práce, ale také o SMYSLŮ PLNÉ metody.
Původní řecké MET – HODOS znamenalo cestu. Dnes je metoda zažitým pojmem a vyjadřuje postup či způsob. Metody jsou zkrátka všudypřítomnými návody. Využijeme je proto i v rámci závěrečných prací, kde obvykle rozeznáváme metody myšlenkové, smyslové a pracovní.
Pokud nám nestačí informace z již existujících „cizích“ zdrojů, je třeba si opatřit informace dosud nikde nezveřejněné – tedy ty tzv. „vlastní“. Někdy však těmito informacemi můžeme i začínat – získáme tím cenné nasměrování v samém zárodku práce.
Text tohoto krátkého článku je soubor informací. O informacích samotných. Informujme se tedy zběžně a vězme, že informace je nějaký pro nás nový údaj, který snižuje či dokonce odstraňuje neurčitost našeho povědomí o něčem. Informace proto představuje základní impuls pro naše zvažování, rozhodování a chování. To, že něco nového zjistíme, nás obvykle vede k přehodnocení našich dosavadních postojů, přístupu a jednání. Informace proto doslova a do písmene „hýbou světem“! Protože hýbou námi. 😉
Cizí informační zdroje (o nichž jsme psali naposledy) nejsou jediné, které bychom mohli a měli při tvorbě bakalářky či diplomky využít. Princip dichotomie nás zákonitě přivádí k tzv. „vlastním“ informačním zdrojům. Tedy takovým zdrojům, jejichž existence a využití záleží ryze na naší vlastní iniciativě. A to doslova.
Základem všeho jsou zdroje. Informační zdroje. A to především ty tzv. „cizí“ – tedy všechny běžné i méně známé informační prameny. Chceme-li se dostat k informacím, musíme nalézt místo jejich „výskytu“.
Již dávno se v našich nabitých životech nevěnujeme pouze jedné věci. A dlouho již také ne vždy jen okamžitým záležitostem. Dopřejme si proto v rámci obvyklého novoročního bilancovaní prostor pro zpřehlednění našeho dosavadního postupu.
Pod pojmem PROJEKT si každý možná představí něco jiného. Jeden nějaký „hurá“ počin, druhý výkres od architekta, třetí pracovní úkol a čtvrtý způsob řešení. Projekt závěrečné práce je tak trochu od všeho něco. V každém případě je to velmi užitečná věc, která by nás v tomto období neměla minout.
Každá věc má nějakou vnitřní strukturu. Toto její bazální uspořádání bývá pro danou věc charakteristické, a často i nezbytné, pro její soudružnost, fungování i vlastní existenci. Nazýváme to různě – páteří, osnovou, skladbou či stavbou.
Cíl je magický pojem. Odnepaměti nás doslova fascinuje. Řídí naše životy. S posvátnou úctou mu sloužíme. Některé cíle nám stanovuje společnost, mnohé si definujeme sami. Chceme jich dosáhnout. Často za každou cenu. Stávají se pro nás modlou, jindy strašákem, vždy asi potvrzením naší sebehodnoty.
